Stručná historie

cca 1720	stavba varhan v jiné lokalitě
1817-8	transfer a přestavba varhan, Hieronymus Wrabec z Pravonína
1843	oprava varhan
1890	oprava varhan, nový měch, Jan Tuček
1913	oprava varhan, Jan Tuček (výměna klaviatury?)
1936	oprava varhan, nový měch, Jan Remek z Benešova
1939	konzervace ozdob, Lg píšťal, nové pozlacení (pražský štafírník Jirásek)
1948	připojení varhanního motoru (Ladislav Hauser z Teplic-Trnovan)
1950	oprava a konzervace Lg píšťal, Organa
1951-52	generální oprava, Organa (F. Bílský), přidán 1 rejstřík
1982	generální oprava, J. Hubený

Podrobná historie

Varhany stály v načeradeckém kostele patrně již v 16. století, i když zprávy o nich máme jen nepřímé. Doloženi jsou archivně zdejší varhaníci – např. Pavel Krpálek, varhaník načeradecký. Oproti tomu datace 1526 známá z korespondence z r. 1818 je nehodnověrná, zpráva popisuje až nástroj z r. 1654.

Reprezentativního nástroje se dostalo kostelu v r. 1654, kdy zde postavil velký nástroj pražský varhanář Pavel Rosol. Varhanáře Pavla Rosola a rok 1654 udává na podkladě znalosti starých načeradeckých (dnes nezvěstných) kronik kněz Antonín Konopištský, který působil v Načeradci v letech 1937-1989:
„Leta Páně 1654 15 augusti, tj. na den Nanebevzetí Blahoslavené Panenky Marie dokonáno dílo při varhanech v chrámě Páně Načeradském od slovutného muže p. Pavla Rosola, měštěnina Nového Města Pražského; nákladu vzešlo na ně dvě stě padesáte zlatých rejn., na kteroužto však summu od milovníkův osadních téhož chrámu Páně dobrým oumyslem dle možnosti jednoho každého pomoc dána byla. Fundatores toho klenotu byli: důstojný kněz Šimon, tehdejší děkan Načeradský, Jeronym Smrž a Petr Koukal, sousedé Načeradské chudé obce.“
Stejný letopočet udává i pamětní kniha, kde v zápise vážícímu se k r. 1654 uvádí, že tento rok „ …se stal slavným děkan Šimon, který pořídil kostelní varhany na vlastní náklady, na nichž se podíleli i načeradečtí měšťané Hieronymus Smrž a Petr Koukal…“.

Rosolův nástroj opravil v r. 1734 v souvislosti se stavebními pracemi v kostele, resp. v přilehlé boční kapli, chrudimský varhanář Johann Hermann, který t.r. dostal zaplaceno 46 zl. za opravu „silným deštěm pokažených varhan“.

Inventáře z r. 1763 a 1794 popisují varhany jako čtrnáctirejstříkové a zmiňují i (Semrádův) positiv v kapli.
Na počátku 19. století byl již Rosolův nástroj ve špatném stavu, zápis z r. 1818 uvádí, že varhany byly jednodílné, z důvodu stáří zcela sešlé tak, že již dva roky na ně nelze hrát. Při prohlídce znalcem se ukázalo, že dřevo varhanní skříně je zcela zteřelé, všechny dřevěné píšťaly jsou provrtány červotočem a kromě 116 použitelných cínových píšťal ostatní buď chybí nebo jsou mnohokrát letovány, roztrženy a nejsou k použití.

Týž rok 1818 byly pořízeny „zcela nové“ varhany nové za 1250 zl. Jméno varhanáře akta nezmiňují, byl jím Hieronymus Wrabec, varhanář ze sousedního Pravonína, který se podepsal na horním labiu zdobené prospektové píšťaly: „Fecit Hieronymus Brabec Ao 1818“.
Vrabec ovšem nepostavil zcela nové varhany, jak důsledně uvádí korespondence s krajským úřadem, nýbrž přenesl odněkud dvoumanuálový nástroj, který od základu přestavěl. (z jeho dílny je známo několik podobných přestaveb jedno i dvoumanuálových varhan). Předně zrušil „spielschrank“ a hrací stůl vestavěl do pozitivu v zábradlí, jehož skříň upravil. Z tohoto důvodu i otočil manuálovou vzdušnici, zhotovil novou trakturu, téměř všechny prospektové a valnou část vnitřních píšťal. Upravil zadní stěnu varhanní skříně a přistavil pedál, který zhotovil za použití staršího materiálu. Vzduch dodávala soustava tří měchů umístěná bokem po pravé straně varhan.

Přes průběžné opravy prováděné místními učiteli a truhláři  provedl větší zásah až kutnohorský Jan Tuček, který r. 1891 krom opravy nástroje odstranil starou měchovou soustavu a zřídil nový měch uzpůsobený na šlapání. Další dílčí opravu provedl Tuček ještě r. 1913.
Nástroj zůstal během I. světové války uchráněn rekvizice prospektových píšťal z titulu značného stáří – odkazováno bylo výhodně (ale mylně) na rok stavby 1654 a nástroj byl úředně z rekvizice vyjmut.

V souvislosti s opravou chrámu r. 1936 byly opraveny i varhany benešovským Remkem, který mj. vyměnil Tučkův měch za nový.  Snad byly tehdy i vyměněny klaviatury, pokud to již dříve neprovedl Tuček.
Po připojení ventilátoru v r. 1948 (Lad. Hauser – ventilátor fy Ant. Kreslík) do nástroje nadvakrát v r. 1950 a 1951-52 zasáhla firma Organa (podepsán F. Bílský) , která „konzervovala“ dřevěné píšťaly a přidala jeden rejstřík – Salicionál 8´ – navrtáním rámu vzdušnice a připojením pneumatického doplňku).
Poslední známá „generální“ oprava je z r. 1982 od Jaroslava Hubeného. Ten vyměnil velkou část manuálových Lg píšťal za nové, neodpovídající menzurou ani způsobem provedení starým.

Původ dvoumanuálových varhan, do Načeradce v r. 1817 přenesených se zatím nepodařilo objasnit. V aktech není ani zmínka, v úvahu přichází jednak některý ze zrušených klášterních kostelů v regionu ale i např. některý z pražských nástrojů. Kostel v Načeradci měl vždy silné vazby na Prahu (viz Rosol), o to více, že duchovním správcem kostela byl v době stavby nových varhan ThDr. Václav Vilém Václavíček, arcibiskupský vikář, pozdější metropolitní kanovník a posléze probošt. Ten mohl mít v Praze kontakty a povědomí o vhodném nástroji. Dochoval se list, v němž ujišťuje konzistoř, že varhanáře zavázal, aby práce byla dobrá a trvanlivá. Porovnáním dochovaných skříní toho období (okolo 1720) přichází v úvahu více varhanářských dílen (nejen pražských), tato otázka zůstává zatím nezodpovězena.